HISTORIE ODDÍLU

PRVNÍ ZKUŠENOSTI

Počátkem roku 1972 byl zvolen nový výbor, pod jehož vedením začala "zlatá" éra radotínských kuželkářů. Předsednictví musel zanechat ze zdravotních důvodů Karel Zaoral a stal se se souhlasem všech členů oddílu čestným předsedou.

V utkání jsme s naším soupeřem, přes hlasité povzbuzování, dokázali držet krok jen pouhou třetinu, pak již to byla jednoznačná záležitost pro našeho soupeře. A zde je výsledek tohoto historického utkáni:

Mimo utkání si ještě zahráli náhradnici obou týmů, kteří dosáhli těchto výkonů:
Salfický J. - 366 - , Espenheim - 357

Prvním rekordmanem naší dráhy se tedy stal Vollmer a celkový výkon našeho soupeře se pochopitelně stal i rekordem dráhy ve družstvech.
První utkání jsme tedy prohráli rozdílen 358 kuželek. Vezmeme-li v úvahu, že v kuželkářských utkáních je vítězství či prohra do 30 kuželek považováno za těsné, o 30 až 100 za běžné a nad 100 kuželek za debakl, pak řečeno touto mluvou, utržili jsme řádný debakl. Ale smutní jsme z toho nebyli. Konečně jsme poznali, jaké kouzlo v sobě má skutečné utkání. Náš soupeř byl evidentně nad naše síly, ale jinak dobrá parta se kterou jsme si slíbili, že budeme i nadále udržovat přátelské
styky a to ne jen na sportovním poli.
Vlastni utkaní nám ukázalo jediné, chceme-li od podzimu hrát mistrovskou soutěž a chceme-li v ní hrát alespoň trochu důstojnou roli, je třeba v tréninku ještě více přidat a co nejvíce hrát proti soupeřům.
Trénovalo se tedy ještě s větší intenzitou a výsledky se pomalu začaly dostavovat. Tonda Vojáček nám zajistil i dalšího soupeře, kterým byl juniorský výběr Prahy, který přijel v nejsilnějším složení. Utkání bylo sehráno 18.května 1972 a tímto výsledkem:

... tedy prohrou o celých 211 kuželek. Naši hráči prokázali výkonnostní vzestup, ale byli jsme ujištěni, že takovýto výkon by již mohl v soutěži obstát. Je však třeba takovýto výkon podávat trvale. Výkon juniorů byl pochopitelně i novým rekordem dráhy.
Abychom dále zkvalitnili přípravu, bylo rozhodnuto přihlásit naše družstvo do vhodného turnaje. Příležitost tu byla, neboť mistrovské soutěže kuželkářů se chýlily ke konci.
Družstvo tedy bylo přihlášeno do Smékalova memoriálu. Šlo o poměrně atraktivní soutěž , neboť přihlášená družstva byla rozdělena do skupin po 4-5 týmech a to tak, že v každé bylo družstvo hrající I.,II.,III. a IV. třídu pražských mistrovských soutěži a po systému každý s každým vítězové hráli jednokolové finále.

Konečnou tabulka naši skupiny se nám v archivu bohužel nedochovala, ale víme jistě, že do finále jsme nepostoupili. Zato jsme si konečně pořádně zahráli. Byla to výborná příprava.
Poslední utkaní před tím než jsme se rozjeli na dovolené bylo utkání proti extraligovému Spartaku Karlín, v jehož řadách hrál tehdy i náš trenér Tonda Vojáček. A tady jsme opět viděli, že válet extraligu, to už musí něco být. Pro nás to byl další debakl, ale zároveň ukázka perfektního kuželkářského umění. Výsledek mluví za všechno:

Byl to pro nás historický debakl, který asi hned tak nebude překonán.Výsledek karlínských se stal dalším rekordem naší dráhy, který pak již do celkové modernizace a přestavby kuželny nebyl překonán. Není ani divu, že náš trenér Vojáček zatím neuvažoval o přestupu do Radotína i když by tu měl kuželnu přímo za rohem.
A takhle jsme to tenkrát váleli s extraligovými hráči:

Jarní přípravu jsme tedy měli za sebou a bylo na čase přihlásit družstvo do mistrovských soutěží.

V jednotlivých soutěžích bylo vždy po 14 mužstvech v extralize pak 10 družstev. Začínali jsme tedy od píky, jak se na každého nováčka sluší a patří. Tomu, abychom hráli v soutěži důstojnou roli jsme v přípravě od poloviny srpna věnovali každý co jsme dokázali. Všichni jsme se těšili na opravdický vstup do mistrovských soutěží. Z rozlosování, které proběhlo koncem srpna vyplynulo, že soutěž zahájíme na dráze TJ Zahradní město. A tam to vlastně definitivně všechno začalo ...