|
Kam
až sahají počátky kuželek a kuželkářského sportu v Radotíně nám není
přesně známo. Jistě, pračlověk to tu s určitostí mydlil o sto šest, o
čemž ostatně svědčí archeologické vykopávky kostí jež nemohly být
pošramoceny jinak než vrháním kamenné prakoule do těchto (podle nás)
prakuželek. Pak se nám však stopa poněkud ztrácí a to na dobu
převelice dlouhou.
Objevujeme
ji až ve 20. století, kdy kuželky zaznamenaly velký rozmach, ovšem
především z důvodů obchodně komerčních, neboť si jen stěží dovedeme
představit tehdejší hospodu bez těsného sousedství kuželníku.
Ano,
kuželky se tu válely, ale s pravým kuželkářským sportem to mělo
ještě pramálo společného. Discipliny se hrávaly téměř jednohodové,
což ve srovnání se dnešními téměř "maratónskými" disciplínami nám
připadá směšné. Pravda tehdy šlo spíše o "pivní" maratón, ale přeci
jen tyto výkony neodsuzujme. Určitou zásluhu tohle hospodské koulení
má, neboť na to, aby si páni tatíkově mohli mezi pivem hodit do
kuželek potřebovali někoho, kdo by jim ty kuželky stavěl. A to
nemohl být nikdo jiný, než páni kluci, kteří si tak vydělávali svoje
první dvacetníky.
Dnes
jsou z nich už naši otcové a dědové, ba mnozí z nich již nejsou mezi
námi, a na tyhle dvacetníky nohou už
jen vzpomínat. Ale tehdy to v nich probudilo lásku k tomuto sportu a
tak začaly vznikat kuželkářské kluby jako houby po dešti. Rodily se
první skutečně sportovní soutěže a kuželky se tak zařadily do velké
rodiny všeobecně uznávaných sportů. Nepodařilo se nám zjistit, zda
takovýto klub či oddíl vznikl i v Radotíně a tak historie
kuželkářského sportu dle našich pramenů sahá do
počátku sedmdesátých let 20. století.
Již koncem šedesátých
let se v Radotíně dokončoval nový stadion pro fotbalisty, s
atletickou drahou a areálem i pro další disciplíny. V této době
se řešil problém. Co s prostorem uvnitř pod tribunou. Brzo se zdálo
být rozhodnuto, neboť jeden z návrhů zněl vybudovat v tomto prostoru
tělocvičnu a posilovnu pro sportovce. Z jakých důvodů z tohoto
záměru nakonec sešlo nám není přesně známo. Tím hlavním byla zřejmě
aktivita Zdeňka Kotláře st., který byl členem výboru kopané a
současně patřil do party lidí, kteří chodili hrát kuželky na starý
stadion, kde byly kuželky s koulí na šňůře u tzv. "Jedové chýše".
Můžeme jen děkovat, protože
vystavěna byla kuželna a tím i zapuštěny kořeny kuželkářského sportu
v Radotíně.
|
Na svoji dobu byla
tato kuželna vcelku slušně vybavená, vždyť měla již automatický podavač koulí,
pomocí páternosteru a to tehdy v Praze ještě všude neměli. Pravda
existovala již první plně automatická kuželna v ČSSR, ale Praha si
musela ještě nějaký ten rok počkat. Nebudeme ale odbíhat.
V
Radotíně stojí konečné nová kuželna. Komu
bude patřit? Celý areál Městského stadionu patřil MěNV a byl dán k
dispozici společně dvěma radotínským tělovýchovným jednotám SK a
Spartaku. Co však z kuželnou když žádná z těchto jednot kuželkářský
oddíl nemá a tak byla
kuželna ze strany MěNV pronajímána za hodinové poplatky. Píše se rok
1970. A to se již na kuželnu začínají trousit první zvědavci, kteří
o ní ovšem vědí, neboť pro většinu radotínské veřejnosti je dokonale
ukryta. A jací lidé sem přicházeli? Sortiment to byl velice různý,
mladí i staří … a také hodně z těch co váleli kuželky s koulí na
šňůře na starém stadionu u Jedové chýše. Byla mezi nimi ještě řada takových, kteří se bez
piva u kuželek neobešli. Přesto se z pravidelných návštěvníků
radotínské kuželny začalo rodit zdravé jádro budoucí kuželkářské
party. Kuželky se tu postupně válely dál v dobré
partě. Koulení jen tak ale nemělo dlouhého trvání, zvláště když se
na kuželnu donesly zprávy o existujících kuželkářských soutěžích.
Myšlenka
zkusit hrát kuželky závodně brzy zvítězila téměř v každém z nás. I
začalo pátrání jak na to? Bylo nabíledni, že kuželkářský klub či
oddíl musel v Radotíně vzniknout. Jenže založit oddíl není jen tak.
Nese to s sebou patřičné náležitosti. Neboť hrát kuželky závodně má
také určité náležitosti. Mimo jiné i finanční, je třeba mít vlastní
výbor, vybavení, dresy;
sportovní obuv, z něčeho platit cesty, ... Bylo tu tedy jediné
řešení pro partu kuželkářských nadšenců. Vstoupit do některé z existujících
radotínských jednot a tam pak založit vlastni oddíl. Do které ze
dvou existujících jednot vstoupit bylo brzo jasné, neboť mnozí z
těchto nadšenců byli již členy Radotínského SK. Do jeho řad tedy
vstoupili i ostatní zájemci. Naše mateřská jednota neměla proti
založení oddílu vážnějších námitek a tak se události daly do pohybu.
Blíží se konec roku 1970 a tím i
Vánoce. Do nadcházejícího roku se
vzhlíželo s nadějemi. Stáli jsme na prahu roku 1971, roku, kdy v
Radotíně byl založen kuželkářský oddíl ...
|
